Otto Bock se narodil do česko-rakouské rodiny ve Vídni. Dětství prožil v České Třebové, kde chodil do školy. Oženil se s místní rodačkou a pracoval jako soustružník. Česká Třebová byla za války hraničním městem protektorátu. Za války byl Otto povolán do německé armády, protože ho okupační úřady kvůli rakouským kořenům považovaly za Němce.
Příběh 1:
Narukoval do wehrmachtu, protože měl vedle českých kořenů i ty rakouské
Otto Bock (*1918 Vídeň) se narodil do česko-rakouské rodiny. Matka Terezie roz. von Seling se před první světovou válkou provdala za českého dělníka Gustava Bocka. Rodina se třemi malými dětmi žila ve Vídni, později se přestěhovala do České Třebové. Otto zde vychodil obecnou a měšťanskou školy, poslední roky měšťanské školy absolvoval v Lanškrouně. Povinnou vojenskou službu v čs. armádě vykonal v Prostějově a u 2. leteckého pluku v Olomouci. V České Třebové pracoval jako soustružník u firmy Šrefel. Oženil se s Annou roz. Ptáčkovou a v roce 1941 se jim narodila dcera.
Do německé armády Otto narukoval v lednu 1942. Sloužil u krigsmarine jako strojník, naposledy v Norsku v okolí Trondheimu. Zúčastnil se vzpoury na lodi 6414 (Seeschwalbe) a byl dočasně zatčen Gestapem.
Po kapitulaci Německa se ocitl v zajateckém táboře Lånke u Trondheimu. Dne 20. 8. 1945 se podrobil výslechu vedeným čsl. armádním důstojníkem, nadporučíkem Václavem Plačkem. Ten doporučil vydání repatriačního víza. Do Československa z Norska odjel dne 08.10.1945 lodí Wanthe.
Zpracovala: Vendula V. Hingarová
