Otto Bock (*1918 Vídeň) se narodil do česko-rakouské rodiny. Matka Terezie roz. von Seling se provdala před první světovou válkou za českého dělníka Gustava Bocka. Rodina se třemi malými dětmi se z Vídně přestěhovala do České Třebové. Otto zde vychodil obecnou a měšťanskou školy, poslední roky měšťanské školy absolvoval v Lanškrouně. Povinnou vojenskou službu v čs. armádě vykonal v Prostějově a u 2. leteckého pluku v Olomouci. V České Třebové pracoval u firmy Šrefel jako soustružník. Oženil se s Annou roz. Ptáčkovou a v roce 1941 se jim narodila dcera.
Do německé armády narukoval v lednu 1942. Sloužil u námořnictva jako strojník, naposledy v Norsku v okolí Trondheimu. Obdržel válečný odznak hledání min. Zúčastnil se vzpoury na lodi 6414 (Seeschwalbe) a byl zatčen gestapem.
Po kapitulaci Německa se ocitl v zajateckém táboře Lånke u Trondheimu. Dne 20. 8. 1945 se podrobil výslechu vedeným čsl. armádním důstojníkem nadporučíkem Václavem Plačkem. Ten doporučil vydání repatriačního víza. Do Československa z Norska odjel dne 08.10.1945 lodí Wanthe.